Měsíc poté

Tak jsem na Zélandu, resp. v Dunedinu přesně měsíc, kdy jsem v sobotu před čtyřmi týdny přijela do Toroy, mého momentálního bydliště (na fotce). Místo je to fakt pěkné. Jak jsem již psala, jsou to domky po většinou pěti lidech, celkem 131 mezinárodních studentů. Já nebydlím v domku, ale v domě, takže máme o dost větší prostory, než ostatní a můj pokoj patří k těm největším vůbec, takže jsem maximálně spokojená. Nejdřív jsem se bála, že tady budou pořád nějaké párty, ale naštěstí je to úplně v pohodě. Párty jsme měli jen jednu, pak máme občas nějakou slezinu (kamarádi kluků, holky z horního patra našeho domu a další) a nebo k nám chodí opět kamarádi kluků (na poker, na filmy). Všechno je ale v rámci normy a navíc, jsem tady, abych poznávala nové lidi a bavila se že.

Co se týče spolubydlících, tak si nemůžu stěžovat. Myslím, že jsme celkem dobrá parta, dost věcí děláme spolu (což tady není zas tak běžné). Dnes jsme třeba vyrazili do kina na film Earth v rámci filmového festivalu, který včera v Dunedinu začal. Pro připomenutí: bydlím s Danem z USA, Tomem z VB, Niral původem z Indie, ale žijící na NZ už 14 let a pak Esther z Nizozemí. My s Esther jsme nové, ostatní jsou tady už od minulého semestru (tady je totiž teď druhý semestr a hlavní prázdniny jsou o Vánocích, prostě naopak než u nás). Na fotce od Esther jsou Tom a Dan, řádně připraveni na zápas All Blacks, který byl v Dunedinu.

Co se týče běžného života, chtěla bych se s vámi podělit o několik zajímavých poznatků. Lidi jsou tady asi celkem dost otužilí, jelikož i v pěti stupních tady hodně lidí chodí v žabkách nebo normálně v tričkách a kraťasech a taky sedí i v takové zimě na zahrádkách. Taky je tady hodně lidí, kteří běhají a opět v krátkých rukávech a nohavicích. Občas si tady připadám v zimní bundě a šále jako exot. Potom tady hodně kluků jezdí na skateboardu, jak v ulicích, tak hlavně po kampusu (Dan má taky skate a Tom si taky koupil).

A ohledně mého měsíčního pobytu zde, tak například jsem přibrala pár kilo, jelikož zkouším různé dobroty, které u nás moc nemáme (měla jsem například období cpaní se čokoládou Cadbury nebo muffiny). Ale už jsem snad všechno vyzkoušela, takže se pomalu začnu vracet do normálu. Pak jsme taky například museli zavolat ambulanci, jelikož se jedna holka u nás opila a byla potom celkem mimo. Co se týče mé angličtiny, tak po měsíci s lítostí konstatuju, že se nic moc nezlepšilo. Možná trochu mluvení, ale porozumění je pořád katastrofa. Zvlášť zdejší kiwi angličtina je oříšek. Ale můj původní odhad byl dva měsíce, než se do toho dostanu, takže jsem zatím v půlce, uvidíme za měsíc.

Jinak už nám škola konečně poslala stipendium, na které jsme netrpělivě čekali, jelikož zdroje už vysychaly (že mami). Hned jsem si pak šla vybrat peníze a s Esther jsme se přihlásily na golf pro začátečníky (bude až v září) a já pak ještě na Paua Jewellery (paua je maorský název pro perleť z mušle, ze které se vyrábí šperky) - to mám za dva týdny, tak jsem zvědavá, co vytvořím. Jinak škola zajišťuje plno různých kurzů, ještě možná zkusíme kayaking v Otago Harbour nebo surfing nebo jízdu na koních atd. A potom mi ještě vyšlo stipendium od Olomouckého kraje, na které kraj vypsal výběrové řízení a já jsem napsala takový motivační dopis - pravdivý samozřejmě - že mi to prostě museli dát. Ještě nevím, kolik mi dají, ale asi kolem čtyř tisíc na měsíc, což se určitě hodí. Pokryje mi to jídlo, které je tady o něco dražší, než u nás, a taky nějakou tu zábavu, juchů. Například za tři týdny jedeme s Toroou na Ski trip na víkend, já budu po dlouhé době snowboardovat a hodně lidí bude poprvé na lyžích či snowboardu - třeba Esther (v Nizozemí mají kanály, ale hory ne), tak bude určitě sranda a podle fotek z loňska to bude pěkný. Snad vyjde počasí.