Ski trip, Paua

O víkendu jsme byly s Toroou na Ski tripu neboli na horách. Našim cílem bylo středisko Cardrona v Jižních Alpách (1670 m) nedaleko Queenstownu. Vyrazili jsme v pátek odpoledne a asi po pěti hodinách jízdy jsme dorazili do Queenstownu do ubytovacího zařízení Queenstown Lodge. Pokoje byly po čtyřech a každý měl vlastní koupelnu. Museli jsme vstávat už v šest ráno, jelikož snídaně byla o půl sedmé a vyráželo se v sedm. Cardrona je totiž asi hodinu jízdy od Queenstownu, ale stejně jsme tam vždycky jeli dýl, protože autobus přece jen není auto a dlouhé stoupání po serpentinách mu dávalo zabrat. Počasí nebylo teda nic moc. V sobotu dost foukalo a do toho trochu sněžilo. Až asi poslední dvě hodiny bylo konečně hezky. V neděli to naopak vypadalo ze začátku, že bude pěkně, ale nakonec byla pěkná mlha. Ale i tak se to dalo. Celkem jsem si zasnowboardovala, i když první den jsem se do toho dostávala dost pomalu. Akorát mě pěkně štvaly gatě (půjčené od školy), pořád mi padaly, tak jsem měla sníh i za nima. Rukavice nepůjčovali, tak jsem si musela koupit - v Kmartu za 8 NZD (asi 90 Kč, pánské) a ještě čepici za 4 NZD (asi 45 Kč). Jinak tam bylo hodně děcek, kteří nestáli na lyžích ani snowboardu. Všichni se rozhodli učit na lyžích, jen Esther na snowboardu. V neděli jsme jí se Sally (Kanaďanka) pomáhaly. Vzaly jsme ji na velký svah, ale pořád padala a neuměla vstát dopředu, tak pak to nakonec došla pěšky. Ale aspoň se svezla na lanovce. No když to shrnu, výlet byl pěkný, plno sněhu, jen to počasí mohlo být lepší.

Den před tím, než jsme vyrazili na hory, jsem ještě měla kurz Paua Jewellery. Paua je maorský název pro mušli, která se nachází na Zélandu. Vyrábí se z ní různé šperky atd. a v maorských řezbách reprezentuje oči. V kurzu jsme dostali různé kousky paua a další potřeby pro výrobu jednoduchých šperků. Nejdřív jsme si musely vyvrtat do jednotlivých kousků díry, což nebylo nic příjemného. Smrdělo to jako u zubaře, když se vrtá zub, fuj. Nakonec jsme vyrobily přívěsek, náramek a náhrdelník.

Fotky z hor a paua jsou tady

Ice skating, Backstage

Tak jsme měli ve středu s Toroou Ice skating. Jeli jsme si zabruslit ve večerních hodinách na místní stadion. Naposledy jsem bruslila na ledu někdy na gymplu, ale na kolečkových občas jezdím, takže to bylo v pohodě. Z našeho bytu jsem tam byla jediná, Esther dělala na eseji a kluci měli taky něco na práci. Škoda, ale i tak to bylo super. Bylo tam dost začátečníků, takže byla sranda. Ale padali i zkušenější. Já jsem naštěstí nespadla.

Den před tím jsme byli na Backstage, což je klub, kde se každé úterý prezentujou amatéři. No a spolubydlící Tom taky vystoupil. On totiž studuje hru na kytaru a je to celkově dobrej hudebník (i skládá nějakou hudbu pro filmy a tak). Zazpíval tři vlastní písničky. O týden později (12.8.) vystoupil Tom ještě Kaiem. Kluci sklidili velký úspěch, jsou oba výborní kytaristi. Ne videu dole je písnička Drive Me Crazy.

Fotky z bruslení a z Backstage jsou tady

Perný týden, Toroa Ball

Je neděle a tak můžu zhodnotit uplynulý týden. No byla to teda fuška. Do předmětu Global Tourism jsem musela odevzdat do pátku esej o 3000 slovech (7-8 stránek). Téma bylo Jak je významný trh Asie pro sektor cestovního ruchu Zélandu a co to ovlivňuje. Takže jsem se musela hrabat v různých statistikách a pak v knížkách a tak. A jelikož má esej váhu 30% známky, tak jsem to dělala poctivě (já to stejně ani jinak neumím). Takže to šlo pomalu ,ale ve čtvrtek jsem to nakonec dopsala. Akorát jsem musela do pátku odevzdat ještě další úkol o 400 slovech. No, když to shrnu, chodila jsem spát tak kolem druhé a ve středu a ve čtvrtek o půl čtvrté. Takže v pátek jsem byla tak vyfluslá, že jsem sice šla na párty tady v Toroe, ale pak s holkama do města už jsem nešla. Ale stejně jsme po jejich návratu pak ještě kecaly a šly jsem nakonec do postele až o půl šesté (!) stejně jako v sobotu (vlastně dnes v neděli) po Toroa plesu a návštěvě klubů.

Včera nám tedy Toroa uspořádala Toroa Ball. Vstupné 10 NZD, což je levnější než vstupné na naše plesy, a ještě bylo v ceně jídlo. Ples měl i téma black and white, takže jsme byli povětšinou v černobílém oblečení. Nejdřív to vypadalo, že to bude spíš jen taková večeře. Dostali jsme polévku, hlavní chod byl formou bufetu, takže každej měl plnej talíř všeho možného a pak dezert. A nakonec došlo i na hudbu, takže se i pařilo. Pak jsme šli do klubu v centru (Metro). Já jsem vlastně byla v centru o víkendu poprvé takhle pozdě, takže když jsme z klubu odcházeli do jiného asi ve tři ráno, tak jsem byla celkem šokovaná, kolik lidí tam bylo. Centrum je plné klubů a Dunedin je město o 120 000 obyvatelech (skoro jako Olomouc), z čehož 20% jsou studenti, takže to tam podle toho vypadalo. Fronty lidí před klubama a celkově to tam vypadalo minimálně jako ve dne. Kdyby ste šli v Olomouci do centra kolem půlnoci (natož ve tři), tak by ste tam viděli sotva pár lidí. No pak jsme se přesunuli ještě do Monkey Baru (mezi studenty oblíbený), ale stejně jsme hned šli domů - jedna holka neměla pas, bez něhož vás nikam nepustí a Niral (spolubydlící) měla dost a stejně už byly čtyři ráno. Takže to byl celkem busy víkend. Příští týden musím napsat další esej, ale už jen 2000 slov, tak se snad vyspím.

Fotky jsem přidala do alba, které je zde