Bay of Islands, Auckland

V pátek (5.12.) jsme si s Ger a Paolou vyzvedly z půjčovny auto - růžového Yarise, kterého jsme nazvaly Pinkie. Z Aucklandu jsme se vydaly směrem na sever do Bay of Islands, konktrétně do městečka Paihia. Odpoledne jsme se měly nalodit, jelikož jsme si zaplatily pobyt na lodi přes noc s různými aktivitami (Rock the Boat). Do Paihie jsme se dostaly v pohodě. Nechaly jsme Pinkieho přes noc na parkovišti a šly se nalodit. Na lodi nás bylo asi přes dvacet. Majitelé nám řekli na úvod, co nás všechno čeká a pak jsme se ubytovali v kajutách. První aktivitou byla střelba na kachnu. Ta byla zavázaná za loď a měli jsme dva nebo tři pokusy. Říkala jsem si, že to je v pohodě, na táboře mi střílení vždycky šlo, ale jak se ta kachna pořád houpala na vlnách, tak to tak lehké nebylo a nakonec jsem ji netrefila. Potom jsme rybařili na zádi lodě. Chytila jsem tři makrelky. Paola byla zoufalá, protože my jsme s Ger měly štěstí a ona pořád nemohla nic chytit. Ale čekání se vyplatilo, nakonec chytila extra kousek, malého žraločka. Potom jsme měli společnou večeři a povečeři se šlo kajakovat (za tmy). Každý vyfasoval malý kajak a vestu a vyrazili jsme na moře. Bylo krásně jasno, na nebi bylo plno hvězd. Parádní pak byl svítící plankton. Když se rukou rozčeřila voda a taky při pádlování ve vodě krásně jiskřil zelený plankton. Když jsme se všichni vrátili, tak už jen následovalo klábosení, zpívaní u kytary a tak.

Ráno se po snídani jelo do krásné zátoky. Tam jsme vylezli na kopec a měli jsme krásný výhled na Bay of Islands. Potom jsme se natáhli na pláži, kde jsme si dali oběd. S holkama jsem se dlouho na pláži nevydržely válet, tak jsme si vzaly kajaky a jely objevovat zátoku. Nevím jistě, jestli jsme tam viděly rejnoka, každopádně jsme si to myslely. Jeden teda byl pěkně velkej, já jsem ho pořád sledovala, ale nakonec se zjistilo že to byly řasy unášené vodou, tak bůhví, jestli to předtím nebyly taky řasy. No a potom jsme se vrátili na loď a tam jsme ochutnávali čertvě ulovené mořské potvory, nebo spíš to, co bylo uvnitř nich. Odpoledne jsme se vrátili do Paihie a tam jsme se na noc ubytovaly.

V neděli jsme vyrazily po Bay of Islands. Já s Ger jsme si vyzkoušely sandboarding, což se ježdění po pískových dunách z kopce (ležíte na bodyboardu a hlavou vpřed frčíte dolů). Ger se po chvilce rozhodla opalovat, já jsem drandila z kopce a zkoušela různé styly a větší rychlosti. No písek jsem měla úplně všude. Jinak v Bay of Islands je hodně stromů kauri, to jsou obrovské stromy (něco jako sekvoje). Nejslavnější tady jsou Four Sisters, což jsou čtyři srostlé kauri. Nesmělo se jít až k nim, aby se neponičily kořeny, ale já jsem tam skočila, aby na fotce byl vidět, jak jsem oproti nim malá. No a pak jsme se vydaly směr Auckland, protože Ger na druhý den odlétala do Austrálie.

V pondělí (8.12.) jsme se s Paolou šly projít po Aucklandu. Nemohly jsme nenavštívit Sky Tower, věž vysokou 328 m, nejvyšší na jižní polokouli. Bylo zataženo, takže výhled nebyl nic moc, ale i tak to bylo hezké. Potkala jsem tam taky dva Čechy a když jsem s nima mluvila česky, tak mi to vůbec nešlo. Přece jenom jsem byla zvyklá jen na anličtinu posledních pár měsíců. V úterý jsem se pak vydala přes Waitomo Caves zpátky do Rotoruy a Taupa. Paola zůstala v Aucklandu odkud ve středu odletěla domů do Mexika.

Fotky jsou tady

Mt. Manganui, Coromandel, Auckland

V pondělí (1.12.) jsme se přesunuly do Mt. Manganui, místa na severu Severního ostrova, které je oblíbené mezi surfaři. Ten den ale pršelo, takže se nedalo jít ven a prozkoumávat místo. Až vpodvečer jsme se šly s Paolou projít a narazily jsme jako i před pár dny v Rotorue na Němčoury z Toroy (Nicol, Julia a Timo, kteří jsou z jedné školy v Německu, takže přijeli na Zéland studovat spolu a i cestovali spolu). Tak nás pozvali do bytu jejich kámošky, u které bydleli, a taky jsme domluvili společnou páteční párty v Aucklandu, kde měla být i Esther. Večer jsme pak ještě zašly s s jedním klukem (s nímž jsem byla na pokoji v Rotorue) a holkou z busu do irské hospody.

Druhý den už bylo hezky a jelikož to byl můj jediný den tady, tak jsem si chtěla prohlédnout místo. Paola zůstala o den dýl, tak vyrazila s holkou z jejího pokoje do veldejšího města. Dopoledne jsem se jen poflakovala po městě a u pláže. Odpoledne jsem se pak vydala na kopec Mt. Manganui, podle něhož se městečko jmenuje, a to i v rámci tréninku na obávaný Tongariro Crossing. Výstup na kopec nebyl moc těžký a námahu pak odměnil krásný výhled na městečko a okolí.

Ve středu (3.12.) jsem odjela zkoumat poloostrov Coromandel, zatímco Paola zůstala v Mt. Manganui, protože pak jela na den do Waitomo Caves a setkat jsme se měly ve čtvrtek v Aucklandu. Na začátku cesty po Coromandelu jsme zastavili u supermarketu a jelikož jsem už měla nakoupeno a čas do odjezdu busu ještě byl, tak jsem se na lavičce na parkovišti začala mazat krémem na opalování, kvůli čemuž jsem si sundala hodinky. To jsem ale zjistila asi o hodinu a pár desítek kilometrů pozdějc. Hlavními atrakcemi tohoto poloostrovu jsou Cathedral Cove a Hot Water Beach, na které jsem se těšila. Cathedral Cove je taková průchozí jeskyně na pláži (na fotce). Potom jsme ještě navšítili vinný sklípej jednoho pána. Při výkladu taky něco povídal o Češích, že dáváme do pití (nevím, o čem konkrétně mluvil) různé šílenosti. Byli jsme tam celkem dlouho, takže jsem se nudila. Ale aspoň nám pak ukázal rostlinu kiwi, které jsem do té doby nikde růst neviděla. Pak jsme vyrazili do městečka Whitianga, kde jsme měli přespat.

Čekala jsem, že cestou se zastavíme na Hot Water Beach, což je pláž, s horkou vodou na břehu (pod pískem), takže si tam vykopete díru a můžete se vále v horké vodě. Bohužel jsme ale jeli přímo do hostelu. Řidič řekl, že odliv byl pozdě a proto jsme tam nejeli a že si tam ještě můžem zajet samy taxíkem (ještě dvě holky tam taky chtěly jet). Jenomže taxík by byl pěkně drahej. Ale v našem "apartmánu" (dva pokoje se společnou kuchyní a koupelkou, celkem luxusní hostel) byla jedna holka, které tam bydlela a měla vlastní auto a taky tam chtěla jet. Váhaly jsme, jestli má ještě cenu tam jet, protože už bylo pozdě a po odlivu, ale nakonec jsme se rozhodly to zkusit. Pláž už byla skoro vylidněná, ale ještě jsme si od nějakých lidí půjčily lopatky a začaly kopat. Moc úspěšně to nebylo, vlny nám pořád bořily hráz, kterou jsme budovaly. Každopádně ta voda pod povrchem byla pěkně horká. Byly místa, kde se vůbec nedalo stát, jak to tam bylo horké. Nebo když jsem zkusila vyhrabávat díru rukama, tak to se vůbec nedalo, jak to pálilo. Nechápů, že v tom někdo může koupat. Takže bazének jsme nevykopaly, ale aspoň jsme si to zkusily a cítily tu horkou vodu. Jinak v hostelu jsem opět potkala ty tři Němčoury a říkali mi, že jsem se jen o den minula s Danem, který tam taky byl.

Ve čtvrtek (4.12) jsem potom odjela do Aucklandu. Cestou jsem ještě řekla řidičovi, aby mi zastavil u toho supermarketu, kde jsem ztratila hodinky. Samozřejmě už tam nebyly. V Aucklandu jsme se šly podívat po mostě k místu, odkud se skáče bungy jumping. Šly jsme po konstrukci pod mostem, takže jsme museli jsme být připoutaní k zábradlí. Odpoledne jsem si pak trochu prošla město. Navečer dorazila Paola a sešly jsme se s Ger, se kterou jsme měly jet autem na víkend do Bay of Islands. Večer jsme se pak sešly s Nemčourama a Esther, která odlítala druhý den do Austrálie.

Fotky jsou tady