Video NZ

Měsíc poté

Tak jsem na Zélandu, resp. v Dunedinu přesně měsíc, kdy jsem v sobotu před čtyřmi týdny přijela do Toroy, mého momentálního bydliště (na fotce). Místo je to fakt pěkné. Jak jsem již psala, jsou to domky po většinou pěti lidech, celkem 131 mezinárodních studentů. Já nebydlím v domku, ale v domě, takže máme o dost větší prostory, než ostatní a můj pokoj patří k těm největším vůbec, takže jsem maximálně spokojená. Nejdřív jsem se bála, že tady budou pořád nějaké párty, ale naštěstí je to úplně v pohodě. Párty jsme měli jen jednu, pak máme občas nějakou slezinu (kamarádi kluků, holky z horního patra našeho domu a další) a nebo k nám chodí opět kamarádi kluků (na poker, na filmy). Všechno je ale v rámci normy a navíc, jsem tady, abych poznávala nové lidi a bavila se že.

Co se týče spolubydlících, tak si nemůžu stěžovat. Myslím, že jsme celkem dobrá parta, dost věcí děláme spolu (což tady není zas tak běžné). Dnes jsme třeba vyrazili do kina na film Earth v rámci filmového festivalu, který včera v Dunedinu začal. Pro připomenutí: bydlím s Danem z USA, Tomem z VB, Niral původem z Indie, ale žijící na NZ už 14 let a pak Esther z Nizozemí. My s Esther jsme nové, ostatní jsou tady už od minulého semestru (tady je totiž teď druhý semestr a hlavní prázdniny jsou o Vánocích, prostě naopak než u nás). Na fotce od Esther jsou Tom a Dan, řádně připraveni na zápas All Blacks, který byl v Dunedinu.

Co se týče běžného života, chtěla bych se s vámi podělit o několik zajímavých poznatků. Lidi jsou tady asi celkem dost otužilí, jelikož i v pěti stupních tady hodně lidí chodí v žabkách nebo normálně v tričkách a kraťasech a taky sedí i v takové zimě na zahrádkách. Taky je tady hodně lidí, kteří běhají a opět v krátkých rukávech a nohavicích. Občas si tady připadám v zimní bundě a šále jako exot. Potom tady hodně kluků jezdí na skateboardu, jak v ulicích, tak hlavně po kampusu (Dan má taky skate a Tom si taky koupil).

A ohledně mého měsíčního pobytu zde, tak například jsem přibrala pár kilo, jelikož zkouším různé dobroty, které u nás moc nemáme (měla jsem například období cpaní se čokoládou Cadbury nebo muffiny). Ale už jsem snad všechno vyzkoušela, takže se pomalu začnu vracet do normálu. Pak jsme taky například museli zavolat ambulanci, jelikož se jedna holka u nás opila a byla potom celkem mimo. Co se týče mé angličtiny, tak po měsíci s lítostí konstatuju, že se nic moc nezlepšilo. Možná trochu mluvení, ale porozumění je pořád katastrofa. Zvlášť zdejší kiwi angličtina je oříšek. Ale můj původní odhad byl dva měsíce, než se do toho dostanu, takže jsem zatím v půlce, uvidíme za měsíc.

Jinak už nám škola konečně poslala stipendium, na které jsme netrpělivě čekali, jelikož zdroje už vysychaly (že mami). Hned jsem si pak šla vybrat peníze a s Esther jsme se přihlásily na golf pro začátečníky (bude až v září) a já pak ještě na Paua Jewellery (paua je maorský název pro perleť z mušle, ze které se vyrábí šperky) - to mám za dva týdny, tak jsem zvědavá, co vytvořím. Jinak škola zajišťuje plno různých kurzů, ještě možná zkusíme kayaking v Otago Harbour nebo surfing nebo jízdu na koních atd. A potom mi ještě vyšlo stipendium od Olomouckého kraje, na které kraj vypsal výběrové řízení a já jsem napsala takový motivační dopis - pravdivý samozřejmě - že mi to prostě museli dát. Ještě nevím, kolik mi dají, ale asi kolem čtyř tisíc na měsíc, což se určitě hodí. Pokryje mi to jídlo, které je tady o něco dražší, než u nás, a taky nějakou tu zábavu, juchů. Například za tři týdny jedeme s Toroou na Ski trip na víkend, já budu po dlouhé době snowboardovat a hodně lidí bude poprvé na lyžích či snowboardu - třeba Esther (v Nizozemí mají kanály, ale hory ne), tak bude určitě sranda a podle fotek z loňska to bude pěkný. Snad vyjde počasí.

Párty, škola

Ve čtvrtek jsme měli párty v našem domě (resp. spodní části, kterou obýváme). Oficiálně nám ji nepovolili, mohli jsme mít jen "meeting" do 22,30 hod., ale stejně to bylo normální párty jako každá jiná. Hrály se hry, pilo se (já samozřejmě ne) atd. Postupně se k nám sešlo dost lidí, takže pak už nebylo pomalu k hnutí. Po jedenácté se pak všichni odebrali buď domů nebo do Monkey baru. Já s Esther jsme zůstaly doma a poklidily.

Jinak ještě den před párty (ve středu), jsme hráli poker s Tomem, Danem a dvouma dalšíma klukama. Píšu to sem proto, abych sem mohla dát fotku Dana, který se pak na to náležitě vymódil, aby jsme mu nehohli číst z tváře. Jinak jsem teda přišla o svůj vklad 5 NZD (1 NZD cca 11,2 Kč), nakonec vyhrál Tom.

Fotky nejen z párty jsou tady

Co se týče školy, mám tři předměty jako většina lidí. Principles and Business of Tourism Management (TM), Global Tourism (GT) a Tourist Behaviour (TB). U všech předmětů jsou dvě hodiny přednášky (1 hod. = 50 min.). V pondělí a středu mám od 10 hod. přednášku TM, v úterý a čtvrtek opět od 10 hod. GT a v pátek mám od 12 hod. dvouhodinovku TB (zatím ale to byla vždy max. hodina). To znamená, že mám školu kromě pátku každej den na deset hodin, ale mám jen tu jednu hodinu přednášky. V úterý mám pak ještě jednu hodinu cvičení - TM od 11 a TB od 12 hod., ale obojí jsou jednou za 14 dní a střídají se, takže mám buď jedno nebo druhé. U GT cvičení nejsou. Suma sumárum mám školu 7 hodin týdně (za přepokladu, že půjdu na všechny přednášky a cvičení - např. ve čtvrtek se mi nechtělo vstávat na deset jen na tu jednu hodinu). Ale tady se klade víc důraz na samostantou práci, které není rozhodně málo. Včera jsem si zapisovala do diáře termíny, do kdy co musím odevzdat, a zjistila jsem, že do dvou týdnů musím do Global Tourismu napsat esej o asi 3000 slovech o vlivu asijského trhu na NZ sektor cestovního ruchu. Info a data si k tomu musíme vyhledat, takže následující dva týdny mám o zábavu postaráno. Eseje mám ve všech třech předmětech, mají hodnotu 30% výsledné známky (u TB 20%). Pak jsou součástí známky například příspěvky do diskuze, čtení a hodnocení článků atd. Do Tourist Behaviour si pak musím cést svůj deník (20%). Závěrečné písemné zkoušky pak mají hodnotu od 30 do 50%.

Wildlife cruise, Potluck dinner

V sobotu pokračovalo třídenní poznávání místní přírody (čtvrtek pingvíni, pátek Tunnel beach). Jeli jsme s děckama na Wildlife cruise, což bylo plavení se po lodi po Otago Harbour za účelem pozorování místní zvěřeny, tedy hlavně ptáků. Někdy se objeví i velryby, ale teď na ně není sezóna. Plavba trvala čtyři hodiny. Po cestě jsme potkávali jen ptáky a až na konci cesty, kde jsme byly na otevřeném moři, to bylo víc zajímavé. Viděli jsme velkého albatrose (Royal Albatross) a pak i zdálky tuleně, byli celkem malincí, ale roztomilí (na fotkách jsou hůř vidět, bylo to přeci jen z větší dálky).

Jinak v sobotu byl ještě Toroa Carnival, což bylo BBQ, pak se hrály různé hry, byla tam i cukrová vata atd., ale kvůli brzkému odchodu na výlet na lodi jsem tam byla sotva dvacet minut, ale aspoň mám tři fotky.

Fotky z Wildlife cruise jsou tady

Včera (úterý) jsme pak měli v Toroe Potluck dinner, což znamená, že každý přinese něco na jídlo. Já jsem udělala amolety (palačinky), protože typické české jídlo, bramboráky, dělala Romča a stejně jsem je nikdy nedělala. Bohužel mi moje snažení dost zkomplikovala místní mouka, takže se těsto po pánvi nerozlévalo, jak mělo (celé se to při naklonění pánve sesunovalo dolů jako lavina) a amolety byly hodně hrbolaté. Ale po zamotání amolety to šlo. Byly pryč celkem rychle a myslím, že i chutnaly. Udělala jsem je s marmeládou a pak jsem ještě chtěla s tvarohem. Jenže to by ho tady museli mít. Mají jen krémový sýr, který je trochu slaný (stejně jako jejich máslo), takže i po smíchání v velkám množstvím cukru jsem to radši nedávala lidem a nechala jsem to doma. Dan to pak snědl a hodně mu to chutnalo, takže nakonec to dopadlo celkem dobře. Pak musím někdy udělat ty bramboráky na Flat dinner - každé pondělí máme společnou večeři se spolubydlícíma. My to nemáme, jako ostatní, že vaří vžycky jeden, ale vaříme dva dohromady, což je větší sranda. Mě to čeká v pondělí s Niral a další pondělí s Esther.

Penguin tour, Tunnel Beach

Včera (čtvrtek) jsme s Esther a pár dalšíma z Toroy jeli na Penguin tour, abychom viděli tučňáky, kteří tady žijí. No viděli jsme dva. Ale zase jsme viděli plno lachtanů (sea lions - což jsou lachtani, ale někdo zas říkal lvouni, tak nevím). Jeden se na mě rozběhl, protože jsem byla moc blízko, ale byla jsem naštěstí rychlejší, byli hrozně velcí. Jinak teda hodně foukalo, ale fakt hodně. Uvidíte to pak na fotkách na písku na pláži. Taky jsme ho pak měli všude. Po návratu jsme šli s Danem a Tomem na International Food Festival do campusu, kde jsme ochutnali nějaké malajské a další jídlo (ne že bych ho v Malajsii neměla). A po návratu domů jsme pak šli na párty, takže jsem v jednom kole a fakt se tady nenudím.

Dnes (pátek) nás s Esther vzal Dan autem na Tunnel Beach na pobřeží Dunedinu. Bylo to tam fakt hezký.

Fotky z obou výletů jsou tady

Video - Museum Night, Maorové

Tak tady je video z návštěvy muzea - viz poslední příspěvek. Je to maorská písnička (resp. jen část).

Škola, Museum Night, fotky

Tak nám v pondělí 7.7. začala škola. Zapsala jsem si čtyři předměty, ale budu chodit jen na tři, což je minimum, ale i tak je to dost práce. Tento týden jsou jen přednášky (Lectures), cvičení (Tutorials) jsou až od příštího týdne. Hodiny tady trvají 50 min. Více o předmětech napíšu, až příští týden, až budu mít za sebou i cvičení a až si vyberu jen ty tři předměty. Každopádně budu jen osm hodin týdně ve škole, klade se tady totiž důraz na samostatnou práci a přípravu, které rozhodně není málo.

Večer jsme potom jeli na Museum Night, kde nám měl být přiblížen NZ. Nejdřív tam zazpíval a předvedl představení maorský soubor. Potom jsme si prohlédli výstavu. Byla tam výstava maorské kultury a umění a další část byla věnována Otagu - regionu, kde je Dunedin. Pak byla ochutnávka nz jídla a pití.

No a potom jsme se odebrali do nedalekého klubu. Jelikož ale u sebe nenosím pas a tady se pro vstup všude, kde se pije, vyžaduje, tak jsem si pro něho ještě musela doběhnout. Ač bylo pondělí, bylo slušně narváno.

Co se týče fotek - budu je dávat na Picasu. Už jsem tam všechny předchozí dala, jen k nim doplním popisky. V Picase se totiž lépe s fotkami pracuje, hlavně s popisky a případnými změnami. K prohlížení doporučuji spustit prezentaci - fotky jsou ve větším formátu. Na Rajče budu dávat fotky asi dál, uvidím, každopádně už bez popisků.

Fotky z návštěvy muzea jsou zde

Dunedin - Course Approval, párty, BBQ

Tak jsme si včera (čtvrtek) úspěšně zapsali předměty na Course Approval. Šlo to rychleji, než jsme předpokládali. Museli jsme vstát po sedmé, abychom tam byly s Esteher mezi prvníma. Začínalo to o půl deváté. Takže jsem mohla ráno zachytit svítání s červánky, což už se mi tady asi nestane, protože takhle brzo vstávat nehodlám. Školu budu mívat až od desíti hodin.

Večer jsme pak měli párty pro mezinárodní studenty pořádanou univerzitou, a to v Monkey Baru. Bylo slušně narváno, fotky bohužel nemám, jelikož jsem neměla foťák, ale možná je pak od někoho seženu. Dnes (pátek) jsme potom měli další akci pořádanou univerzitou pro nás, což bylo barbecue (BBQ) v Hindonu. Jelo se tam vlakem přes hodinu, pak se zastavilo a hned u trati tam byly stánky s dobrotama. Asi po hodině jsme pak jeli zpět. Toroa pak večer pořádala taky BBQ, takže jsem měla dvě v jednom dni.

Fotky jsou zde

Dunedin - spolubydlící, čas, angličtina

Jinak byty jsou po pěti lidech, většina jsou mixed, takže jsme holky a kluci dohromady. Já bydlím s Britem Tomem, Nizozemkou Esther, Indkou Niral a příští týden přijede Američan Dan. A potom jsem ještě chtěla poznamenat, že tady máme čas plus deset hodin oproti ČR, na blogu používám novozélandský čas. Co se týče angličtiny, tak mám zatím trochu problémy jak s mluvením, tak s porozuměním. Třeba Tom, kterej je Brit mluví tak slangově a rychle, že mu moc nerozumím. A to jsem si myslela, že mu jako Britovi budu rozumět nejvíc. A tak je to i s ostatníma lidma. Snad se to za pár týdnů zlepší.

Dunedin - první dny

V sobotu večer dne 28. června jsme busem dorazili do Dunedinu, kde strávím následující čtyři měsíce. Přijeli jsme do našeho místa ubytování - Toroa International House. Když jsme přijeli, tak byla zrovna Pizza párty, takže nás odvedli do našich pokojů a pak jsme se vrátili do společné místnosti/domu Manawa, kde jsme se seznamovali s ostatníma. V Toroe je 131 studentů z celého stvěta, asi 15% lidí jsou pak Novozélanďani. Toroa se skládá z asi patnácti domků. Všechny domky mají maorská jména. Toroa znamená albatros, který se tady hojně vyskytuje. Já bydlím v Raro, což znamená Under (dole). Máme totiž dvoupatrový dům, my jsme v přízemí, nahoře je další byt. Z fotek je patrné, že náš dům je jiný než ostatní. Podle Honzy je mnohem větší, on má prý malinký pokoj a nemá tolik skříní jako já. Takže jsem to asi vychytala. Pokoj i byt je fakt hezkej. Akorát je tady zima. Topení topí jen asi hodinu kvůli šetření, tak ho pořád musíme zapínat, což se například v noci dělat nedá. Ale máme dvě peřiny, takže se to dá přežít. První den v Dunedinu (neděle 29.6.) jsme se šli projít po městě. V pondělí jsme potom šli na Baldwin street, což je nejstrmější ulice na světě. Organizovala to Toroa jako mnoho dalších akcí. Včera v úterý jsme pak byli v Cadbury Chocolate Factory, odkud jsme si odnesli plno čokolády. Dnes ve středu jsme měli informační schůzku pro mezinárodní studenty a zítra si budeme zapisovat kurzy, což bude honička.

Fotky jsou tady

Cesta na Nový Zéland, Christchurch

Večer dne 26. června jsme vyrazili ze Singapuru přes Sydney na Nový Zéland - do města Christchurch. Nový Zéland nás přivítal deštivým a chladným počasím (taky je tady zrovna zima). V Christchurchi jsme zůstali přes noc, abychom se trochu aklimatizovali před příjezdem do Dunedinu. Ten přechod z horké Asie na chladný a deštivý Zéland bohužel způsobil moje nachlazení.

Fotky letu a Christchurche jsou zde

Singapur - 2. část

Večer dne 25. června jsme busem z Melaky dorazili zpět do Singapuru, odkud jsme další den měli pokračovat na Nový Zéland. Večer jsme zašli do místní restaurace u řeky, kde měli mořské plody. Honza s Bárou si už předtím brousili zuby na kraba, tak si ho dali. Já jsem si dala jen rybu, ale vždycky jsme od sebe navzájem ochutnávali, tak jsem taky měla kraba (v Kuale potom zase krevetu a plno dalších věcí). Na druhý den jsme si naplánovali odpočinek na ostrově Sentosa, kam se jelo lanovkou z přístavu. Je to menší ostrov s plážemi a dalšími atrakcemi. My jsme si vybrali pláž Siloso a potom jsme se místním vláčkem přesunuli na další pláž, kde už jsme se nekoupali, ale jen se podívali. Museli jsme totiž pro věci do hostelu a pak na letiště. Ještě jsme cestou k hostelu ochutnali místní ovoce durian, které Honza chtěl pořád zkusit. Chutnalo to jako tuhé máslo. Pak už jsme jeli na letiště směr Zéland přes Sydney. Fotky jsou tady

Melaka

Odpoledne dne 24. června jsme po asi třech hodinách jízdy busem dorazili do Melaky. Je to menší město a bylo celkem nevlídno, tak jsme nakonec byli rádi, že jsme tam jen přes noc. Původně jsme tam totiž měli být dvě noci, ale pak jsme si raději prodloužili o den pobyt v KL. Po ubytování v hostelu jsme se šli podívat do města. Moc tam toho nebylo kromě hezké zahrady a bylo nevlídno, tak jsme se šli ohřát do kavárny v místním obchoďáku a nakonec jsme tam strávili asi nejvíc času v Melace. Holky byly dlouho v Espritu, Honza v Polu (luxusní britská značka pro chlapy) a jelikož tam měli věci levnější než u nás, tak si tam i nakoupili (např. v Quicksilveru Honza nakoupil v akci dvě trička za pětistovku!). Druhý den jsme měli odjíždět zpátky do Singapuru, tak jsem dopoledne prošli čínskou čtvrť a pak hurá do Singapuru (opět busem, přes pět hodin jízdy).

Fotky najdete tady

Kuala Lumpur

Ráno dne 22. června jsme dorazili vlakem do Kuala Lumpur. Jelikož jsme chtěli jít na dvojčata Petronas Twin Towers, tak jsme po snídani zamířili pro lístky. Prodávají se od půl deváté a dávají je jen pro určitý počet lidí (myslím že 1400 denně), takže čím dřív člověk přijde, tím líp. My jsme dorazili kolem půl a už tam bylo několik set lidí. Ve frontě jsme byli asi dvě hodiny, ale nakonec jsme měli lístky na večer. Pak jsme se ubytovali v hostelu a odpoledne jsme vyrazili k budhistické jeskyni Batu Caves za městem. Bylo tam plno opic podél schodů k jeskyni a báli jsme se, že nám něco vezmou, což turistům dělali často. Večer jsem potom šli na prohlídku dvojčat. Pouští se jen do poloviny, kde je spojovací most. Jsou to nejvyšší dvojčata na světě, před pár lety to byly nejvyšší budovy vůbec. Pak jsme se šli navečeřet a projít městem. Druhý den jsme vyrazili do KL Lake Gardens, kde jsou různé parky. My jsme šli do orchideového a do motýlího. Potom jsme šli do města, kde jsme se projeli jednokolejkou - Monorail. Večer jsme šli kolem dvojčat na Kuala Lumpur Tower, odkud byl hezký pohled na město. Jelikož jsme neodhadli cestu, tak jsme se i svezli taxíkem (smlouvali jsme na ceně, tak nás první nevzal). Druhý den nám jel po poledni bus do Melaky, malajského města mezi KL a Singapurem. Dopoledne jsme šli jen nakoupit nějaké suvenýry na trh, kde jsem poprvé smlouvala a pak jsme odjeli do Melaky (bus byl dost pohodlný, plno místa na nohy, ne jako u nás).

Fotky jsou tady

Singapur - 1. část

Večer dne 20. června jsme dorazili do Singapuru. Když jsme vylezli z klimatizované letištní haly ven, tak nás málem porazilo to horko a dusno. Bylo to asi jako když vejdete do sauny. Takže jsme raději zvolili delší cestu metrem k hostelu, než abychom se táhli v tom vedru s věcma o půl kilometru dýl. Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili jsme na véču do thajské restaurace. I když jsem chěla něco málo ostrého, tak to na mě stejně bylo až moc. Ostatní na tom byli hůř. Druhý den jsme si prohlédli město z místního turistického autobusu s otevřenou střechou, většinu fotek jsem tak pořídila za jízdy. Různě jsme pak přesedali, takže jsme se pěkně povozili po celém městě. Večer nás pak čekal odjezd vlakem do Malajsie - Kuala Lumpur. Odjeli jsme asi v deset večer. Jeli jsme lůžkovým vlakem - po stranách celého vagonu byla dvoupatrová lůžka, ale měli jsme záclonky, takže to bylo v pohodě. Asi po hodině jízdy jsme vystoupili na hranici, kde nám dokonce i brali otisky prstů. Do Kulaly jsme dorazili po šesté ráno.
Fotky jsou tady

Odlet z Prahy do Singapuru

Dne 19. června 2008 jsme odletěli ve večerních hodinách z Prahy do Londýna, kde jsme nasedli do letadla do Singapuru. Pro mě to byl první let v životě, ale bylo to v pohodě. Cestování letadlem se mi líbí. Nejlepší je start, když letadlo hodně zrychlí.
Fotky jsou tady

Úvod

Cestu na Nový Zéland mi umožnila moje škola (VŠE v Praze) díky tzv. Exchange programu. Takže jedu na Nový Zéland oficiálně studovat - na University of Otago v Dunedinu na Jižním ostrově. Neoficiálně jsem zde ale hlavně kvůli poznávání této země. Celkem jsme tady z naší školy čtyři. Kromě mě ještě Honza, Romča a Bára. Společně jedeme tam i zpět. Na Zéland jsme odletěli 19. června 2008. Cestou na NZ jsme měli stopover v Singapuru, kde jsme si udělali výlet do Malajsie. Zéland pak opouštíme 19. prosince 2008, kdy se přesouváme na měsíc do Austrálie. Na cestě z Austrálie do ČR pak máme stopover v Hong Kongu. Přílet do ČR je naplánován na 19. ledna 2009 (máme zpáteční letenku).