Ve středu (26.11.) jsme se přesunuly do Taupa, městečka u stejnojmenného jezera, které je největší na Zélandu. Já jsem si tady naplánovala dvě noci, Paola tři. Měla jsem se sem totiž vracet na cestě zpět z Aucklandu na jih (dělala jsem kolečko po Severním ostrově) a Paola cestovala jen v jednosměrně z Wellingtonu do Aucklandu. Taupo je výchozím místem pro Tongariro Crossing, což je jednodenní trek v oblasti vulkánů, údajně je to nej jednodenní trek na NZ. Paola si ho naplánovala hned na další den, já jsem chtěla počkat až na cestu zpátky, protože je to poměrně náročný trek a chtěla jsem trochu natrénovat fyzičku (výstup na horu s Esther v Te Anau mě celkem vylekal, protože jsem to moc nezvládala). Takže zatímco Paola šla ve čtvrtek ten trek, já jsem si vyšlápla k vodopádům Huka Falls a pak pokračovala k Aratiatia Rapids (peřeje), kde se několikrát za den otevřou stavidla a pouští vodu do řeky.V pátek (28.11.) jsme se přesunuly do nedaleké Rotoruy (Paola nakonec jela se mnou). Rotorua je oblast proslulá geotermální aktivitou a maorskou kulturou (asi 30% populace jsou maorové). Tady jsme zůstaly tři noci, z toho dvě noci Paola spala u jedné rodiny, kterou si našla na Internetu. V
sobotu jsme zašly na místní trh a pak do parku Kuriau Park s geotermální aktivitou, který je ve městě a je zadarmo. Odpoledne jsme si potom vyrazily na kole po okolí do lesa Redwoods nebo k jezeru Blue Lake. Cesta k jezeru byla po klasické silnici, ale pořád nahoru a dolů, chvilkama jsme nemohly, tak jsme párkrát slezly z kola a šly po svých. Na cestě zpátky jsme se rozhodly stopovat (i s kolama), protože se nám zdálo, že to nedáme (cesta začínala do kopce), ale během asi dvaceti minut nám nikdo nezastavil, tak jsme vyrazily a po zdolání prvního kopce to šlo kupodivu dobře a svištěly jsme pak převážně z kopce, takže jsme to nakonec zvládly. V neděli jsem pak jela bez Paoly, která jet nechtěla, do geotermálního parku Wai-O-Tapu. Nejdřív jsme zastavili u Lady Knox Geyser, což je gejzír, který šplíchá denně v 10.15 (pomáhají mu k tomu speciálním mýdlem). Pak jsem si prošla hezký park, 
který měl různobarevná zajímavá místa. K mému překvapení jsem tady potkala hodně Čechů (dva páry a jeden celý zájezd). Předtím jsem potkala jen čtyři kluky v Queenstownu v srpnu na bungy jumpingu a teď najednou tolik Čechů. No a pak jsem tady taky viděla Magic Bus a zjistila jsem, že se tady staví na cestě na jih, takže jsem si zbytečně zaplatila sama za dopravu do parku. Potom jsme se zastavili ještě u Mud Pools (bahenní jezírka), kde bylo bublající bahno.
V pondělí (1.12.), když jsme odjížděly busem z Rotoruy, tak jsme se zastavili u místa, kde se provozuje zorbing (velká průhladná koule, do které si vlezete a pustí vás z kopce). Je to stejně jako bungy aktivita, která se narodila na Zélandu a já jsem si ji chtěla zkusit. Ale když jsem to viděla, tak mi ta trasa přišla hodně krátká a celkově nic extra, tak se mi nechtělo za to dávat ty peníze, takže si to pak možná zkusím u nás, kde se to taky provozuje.
který měl různobarevná zajímavá místa. K mému překvapení jsem tady potkala hodně Čechů (dva páry a jeden celý zájezd). Předtím jsem potkala jen čtyři kluky v Queenstownu v srpnu na bungy jumpingu a teď najednou tolik Čechů. No a pak jsem tady taky viděla Magic Bus a zjistila jsem, že se tady staví na cestě na jih, takže jsem si zbytečně zaplatila sama za dopravu do parku. Potom jsme se zastavili ještě u Mud Pools (bahenní jezírka), kde bylo bublající bahno.V pondělí (1.12.), když jsme odjížděly busem z Rotoruy, tak jsme se zastavili u místa, kde se provozuje zorbing (velká průhladná koule, do které si vlezete a pustí vás z kopce). Je to stejně jako bungy aktivita, která se narodila na Zélandu a já jsem si ji chtěla zkusit. Ale když jsem to viděla, tak mi ta trasa přišla hodně krátká a celkově nic extra, tak se mi nechtělo za to dávat ty peníze, takže si to pak možná zkusím u nás, kde se to taky provozuje.
Fotky jsou tady
