Tak jsem ve středu (12.11.) opustila Torou a Dunedin a vyrazila jsem na pětitýdenní cestování po Zélandu. Esther jela se mnou, protože obě cestujeme se stejnou společností. Po dvou dnech jsme se ale rozpojily, jelikož Esther nemá tolik času na cestování po NZ jako já, takže víc spěchá. Nejdřív pocestuju po Jižním ostrově po východním pobřeží směrem nahoru (cca dva týdny) a potom se přesunu na Severní ostrov, kde udělám takové kolečko po ostrově (cca tři týdny).
První zastávkou na mé cestě bylo jezero Lake Tekapo (cca 300 obyv.), kde jsem si naplánovala tři noci. Po cestě jsem se ale tradičně zastavili na dalších tursticky atraktivních místech. Hned v Dunedinu to byla Baldwin Street (nejstrmější ulice na světě), kde už jsme byly, takže jsme nešly. Zajímavé místo pak bylo Moeraki Boulders, což jsou takové zaoblené kameny na pláži. Potom jsme zastavili u dvou vodních nádrží a odpoledne jsme dorazili do Lake Tekapo.
Na večer bylo naplánované BBQ (barbecue), takže jsme měly pár hodin na nějakou procházku po okolí. Řidič v autobuse zmínil cestu na Mount John, kde je hvězdárna, tak jsme tam vyrazily. Měla to být jen hodina a půl tam a zpět. No jelikož to byl kopec, tak cesta byla hlavně do kopce. Esther byla v pohodě, ale pro mě to bylo hotové peklo. Během semestru jsem toho moc nedělala, až ke konci jsem začala trochu běhat, a navíc jsem dost přibrala (10 kilo!!!), takže cesta nahoru byla velká zátěž. Každou chvilku jsem zastavovala, abych si odpočinula a měla jsem i pár chvil, kdy jsem myslela, že to prostě nedám. Ale to bych nebyla já. Když už něco začnu, tak to chci taky dokončit, což jsem taky udělala. A stálo to za to, měla jsem rozhled po celém okolí kolem dokola. Na druhý den jsme měly naplánovaný celodenní výlet na Mount Cook, nejvyšší horu NZ, tak jsem si říkala, jestli to bude pořád do kopce, tak to teda nevím.
Druhý den ráno jsme tedy vyrazily k Mt. Cook (3755 m), což je zároveň nejvyšší hora celé
Australásie (Austrálie, NZ a Pacifik). V Maorštině se jmenuje Aoraki, což znamená propichovač mraků. Je to proto, že mraky které od západního pobřeží jdou přes vrcholek hory, takže většinou je hora vidět s oblaky kolem vrcholku. Jelikož mě ale zatím provází po mém cestování (i během semestru) krásné počasí, tak jsem ji viděly i bez mraků. Na této hoře trénoval Edmund Hillary před zdoláním Everestu (ve vesnici Mt. Cook je jeho socha a muzeum). Jinak v roce 1991 byla na hoře velká lavina, což způsobilo její propad o 10 m. Hora ale roste každý rok asi o centimetr, takže se pomalu dostává na svou původní výšku. Další zajímavost je, že v této oblasti jsou jezera mléčně zbarvená, což je způsobeno ledovci v této oblasti a prachem ze skal.
Na výlet jsme vyrazili ráno a cestou jsme se několikrát zastavili na fotky (jezero Pukaki s horami v pozadí). Pak jsme šly na čtyřhodinový trek Hooker Valley. Šlo se rovně nebo lehce z kopce a do kopce, takže to bylo nakonec v pohodě. Viděly jsem Mt. Cook, dvě jezera i ledovce a bylo to
fakt hezký. A jelikož jsem měly ještě čas, tak jsem pak ještě šly na hodinový trek Kea Point, kde byla mléčná jezírka a výhled na ledovec. Jak jsem ale říkala, měly jsme krásně počasí a já jsem podcenila mazání krémem na opalovaní a pak mi taky přijde, že slunce je tady hodně ostré. Takže jsem skončila se spálenými lýtky (hlavně vzadu) a trochu předloktími.
Další den Esther ráno odjela. Já jsem si pospala a pak jsem zašla do města koupit si krém na spáleniny, protože to celkem bolelo (hlavně ty lýtka). Doufám, že to bude za pár dní v pohodě. Každopádně jsem se celý den pařila v dlouhých kalhotech (je kolem 25 stupňů) a asi ještě chvilku budu. Zašla jsem i k místní atraktivitě, kostelíku Church of the Good Shepherd (kostel dobrého pastýře), který je prý oblíbeným svatebním místem, protože tam je krásný výhled na jezero a hory, což vypadá dobře na fotkách. Odpoledne jsem si pak zašla na procházku kolem hory Mt. John, takže na konci byl pěkný výhled na okolí z druhé strany hory.
Co se týče školy, tak už mám výsledky jednotlivých předmětů. Mám jedno A a dvě A- (kromě A, B, C mají ještě u každého plusy a mínusy, takže nejlepší je A+ a nejhorší C-), takže jsem dopadla celkem dobře. To áčko mám z Global Tourism, kde jsem posbírala před zkouškou 44 b. z 50 (jak jsem se zmiňovala, tak to bylo s dvouma lidma nejvíc z těch asi 90 lidí, co předmět měli) no a z testu jsem měla nakonec 43 b. z 50, což je fakt super, juchů. Další zastávkou bude Christchurch, pak Kaikoura a nakonec chci zajet do Abel Tasman National Park.
První zastávkou na mé cestě bylo jezero Lake Tekapo (cca 300 obyv.), kde jsem si naplánovala tři noci. Po cestě jsem se ale tradičně zastavili na dalších tursticky atraktivních místech. Hned v Dunedinu to byla Baldwin Street (nejstrmější ulice na světě), kde už jsme byly, takže jsme nešly. Zajímavé místo pak bylo Moeraki Boulders, což jsou takové zaoblené kameny na pláži. Potom jsme zastavili u dvou vodních nádrží a odpoledne jsme dorazili do Lake Tekapo.Na večer bylo naplánované BBQ (barbecue), takže jsme měly pár hodin na nějakou procházku po okolí. Řidič v autobuse zmínil cestu na Mount John, kde je hvězdárna, tak jsme tam vyrazily. Měla to být jen hodina a půl tam a zpět. No jelikož to byl kopec, tak cesta byla hlavně do kopce. Esther byla v pohodě, ale pro mě to bylo hotové peklo. Během semestru jsem toho moc nedělala, až ke konci jsem začala trochu běhat, a navíc jsem dost přibrala (10 kilo!!!), takže cesta nahoru byla velká zátěž. Každou chvilku jsem zastavovala, abych si odpočinula a měla jsem i pár chvil, kdy jsem myslela, že to prostě nedám. Ale to bych nebyla já. Když už něco začnu, tak to chci taky dokončit, což jsem taky udělala. A stálo to za to, měla jsem rozhled po celém okolí kolem dokola. Na druhý den jsme měly naplánovaný celodenní výlet na Mount Cook, nejvyšší horu NZ, tak jsem si říkala, jestli to bude pořád do kopce, tak to teda nevím.
Druhý den ráno jsme tedy vyrazily k Mt. Cook (3755 m), což je zároveň nejvyšší hora celé
Australásie (Austrálie, NZ a Pacifik). V Maorštině se jmenuje Aoraki, což znamená propichovač mraků. Je to proto, že mraky které od západního pobřeží jdou přes vrcholek hory, takže většinou je hora vidět s oblaky kolem vrcholku. Jelikož mě ale zatím provází po mém cestování (i během semestru) krásné počasí, tak jsem ji viděly i bez mraků. Na této hoře trénoval Edmund Hillary před zdoláním Everestu (ve vesnici Mt. Cook je jeho socha a muzeum). Jinak v roce 1991 byla na hoře velká lavina, což způsobilo její propad o 10 m. Hora ale roste každý rok asi o centimetr, takže se pomalu dostává na svou původní výšku. Další zajímavost je, že v této oblasti jsou jezera mléčně zbarvená, což je způsobeno ledovci v této oblasti a prachem ze skal.Na výlet jsme vyrazili ráno a cestou jsme se několikrát zastavili na fotky (jezero Pukaki s horami v pozadí). Pak jsme šly na čtyřhodinový trek Hooker Valley. Šlo se rovně nebo lehce z kopce a do kopce, takže to bylo nakonec v pohodě. Viděly jsem Mt. Cook, dvě jezera i ledovce a bylo to
fakt hezký. A jelikož jsem měly ještě čas, tak jsem pak ještě šly na hodinový trek Kea Point, kde byla mléčná jezírka a výhled na ledovec. Jak jsem ale říkala, měly jsme krásně počasí a já jsem podcenila mazání krémem na opalovaní a pak mi taky přijde, že slunce je tady hodně ostré. Takže jsem skončila se spálenými lýtky (hlavně vzadu) a trochu předloktími.Další den Esther ráno odjela. Já jsem si pospala a pak jsem zašla do města koupit si krém na spáleniny, protože to celkem bolelo (hlavně ty lýtka). Doufám, že to bude za pár dní v pohodě. Každopádně jsem se celý den pařila v dlouhých kalhotech (je kolem 25 stupňů) a asi ještě chvilku budu. Zašla jsem i k místní atraktivitě, kostelíku Church of the Good Shepherd (kostel dobrého pastýře), který je prý oblíbeným svatebním místem, protože tam je krásný výhled na jezero a hory, což vypadá dobře na fotkách. Odpoledne jsem si pak zašla na procházku kolem hory Mt. John, takže na konci byl pěkný výhled na okolí z druhé strany hory.
Co se týče školy, tak už mám výsledky jednotlivých předmětů. Mám jedno A a dvě A- (kromě A, B, C mají ještě u každého plusy a mínusy, takže nejlepší je A+ a nejhorší C-), takže jsem dopadla celkem dobře. To áčko mám z Global Tourism, kde jsem posbírala před zkouškou 44 b. z 50 (jak jsem se zmiňovala, tak to bylo s dvouma lidma nejvíc z těch asi 90 lidí, co předmět měli) no a z testu jsem měla nakonec 43 b. z 50, což je fakt super, juchů. Další zastávkou bude Christchurch, pak Kaikoura a nakonec chci zajet do Abel Tasman National Park.
Fotky jsou tady
Žádné komentáře:
Okomentovat