Tak jsme dospěli do půlky semestru a konečně i k dlouho očekávané mid-semester break neboli týdenní pauze na konci srpna. S Esther jsme se rozhodly prozkoumat západní pobřeží Jižního ostrova. Jelikož nemáme auto, tak jsme využily služeb společnosti Magic Bus. Je to výborná alternativa cestování po NZ právě pro ty, kdo nemají auto. Je to takový turistický autobus, jezdí po celém Zélandě a můžete v jednotlivých místech zůstat jak dlouho chcete a využívat jednotlivé trasy. My jsme si s Esther vybraly trasu Wild West Cost (viz obrázek), která začíná v Nelsonu a končí v Queenstownu. Ještě jsme si přikoupily jednodenní výlet do Abel Tasman NP, který je blízko Nelsonu. Ten jsme si naplánovaly na začátek, na sobotu (23.8.). Do Nelsonu jsme se tedy musely dostat v pátek. Jenomže v pátek byl bus z Dunedinu do Christichurch obsazený, tak jsme vyrazily už ve čtvrtek a přespaly jednu noc v Christchurch. Ráno jsme pak vyrazily do Nelsonu přes Blenheim. Cestou jsme zastavili v místě zvaném Kaikoura, kde jsme pořídily pár pěkných fotek. Celkem nám cesta z Dunedinu do Nelsonu trvala asi 16 hodin (no jo, je to kus cesty skoro z jihu ostrova na úplný sever).
Do Nelsonu jsme se dostaly v pátek odpoledne. Je to menší město proslulé tím, že má nejvíce slunečního svitu na Zélandu. A tak nás taky přivítal, konečně teplé počasí. V sobotu jsme pak vyrazily do Abel Tasman NP. To je zase místo typické tyrkysovým mořem a zlatými plážemi. Počasí nám nepřálo až tak, jak bych chtěla. Bylo zataženo, ale naštěstí nepršelo, tak aspoň tak. Loď zvaná Aqua taxi nás dovezla do místa Anchorage, kde začínal náš čtyřhodinový trek. Společně s námi šla i skupinka šesti Američanů - studentů (ti cestovali podobně jako my turistickým busem, ale s jinou společností), takže jsme se nenudili. Celkově jsme ale prošli jen malou část parku a jelikož tohle bylo jedno z míst, které mě nejvíce na Zélandu zaujaly, tak se tam ještě později vrátím na pár dní.Fotky z Kaikoury a Abel Tasman NP jsou zde
V neděli jsme vyrazili z Nelsonu do Greymouthu. Cestou jsme se zastavili v několika zajímavých místech. Byla to oblast Punakaiki, kde můžete vidět tuleně. A ty jsme taky viděli, bylo jich tam plno. Další zastávkou byly Pancake Rocks (palačinkové skály). Název vyplývá z jejich tvaru (viz fotky). Jsou to různé skalní útvary na pobřeží a uvnitř jsou různé díry a tak a když do nich naráží voda z moře, tak dělají různé kreace. Prostě hodně zajímavé místo, tady se nám hodně líbilo. Odpoledne jsme pak dorazili do Greymouthu, kde jsme přespaly pouze jednu noc. Přijeli jsme celkem pozdě a tak jsme si z aktivit, které je zde možné dělat, vybraly prohlídku pivovaru Monteith's jako většina "účastníků zájezdu". Mě to zas tak extra nezajímalo (pivo nepiju, jak víte), ale v ceně bylo i barbecue v místním hotelu po skončení prohlídky. Prohlídka nebyla nic moc, u nás máme určitě lepší, bbq už bylo lepší. Samozřejmě jsem se pořádně najedla, když už jsem si to zaplatila, a tak mě pak pořádně bolelo břicho. Jinak jsme tady bydlely v zajímavém hostelu. Pokoje byly vyzdobené podle zvířat. My jsme spaly v Pigs room (fakt srandovní).Fotky z Punakaiki atd. najdete tady
V pondělí jsme pak vyrazili z Greymouthu do Franz Josef Glacier, což je ledovec, který je pojmenován po Františku Josefu I. Cestou jsme ještě zastavili v Hokitice, kde byla zlatá horečka a taky se tady těží a zpracovává jade (greenstone - zelený kámen). Franz Josef je jeden ze tří ledovců na světě, který je obklopen dešťovým pralesem (další je Fox Glacier, který je hned vedle
a třetí je někde v Argentině). Tady jsme si naplánovaly tři noci. Na středu jsme si dopředu zamluvily Heli-hike, což je výlet helikoptérou na ledovec (10 min. tam a pak zpátky), kde pak chodíte po ledovci (dvě hodiny). Pak jsme to ale pro jistotu přesunuly na úterý s tím, kdyby se to v úterý kvůli počasí nekonalo, tak by jsme pak letěly ve středu. Do Franz Josef vesnice (žije tady jen 300 obyvatel) jsme dorazili po poledni. Nečekaně nás přivítalo velmi teplé počasí, bylo kolem dvaceti stupňů a bylo fakt krásně. Podle místních to byl první teplý den v zimě. A je to taky proto, že se vesnice nachází na úrovni moře, což se moc neví (kdo by to taky čekal v ledovcové oblasti). Krásné počasí nám zůstalo i po zbytek našeho pobytu nejen ve FJ, ale i ve Wanace a Queenstownu. Rozhodly jsme se, že odpoledne zkusíme kayaking na nedalekém jezeře Mapourika. Nejdřív to vypadalo, že tam budeme jen my dvě, ale nakonec se kvůli zrušení heli-hike přidali další tři lidi - Susana a Rob z Walesu a Ryan z Anglie. Pak se ještě připojil nějaký Argentinec. My jsme s Esther zvolily radši double kajak, který je stabilnější, nechtěly jsme riskovat. Já jsem byla vzadu, kde byly i páčky na řízení kormidla (jak Esther slyšela, že se vzadu řídí, tak šla hned dopředu). Celkem jsme na jezeře strávili asi 3 hodiny a ujeli jsme tam a zpátky asi 7 km. Bylo to super, krásné počasí a hory zrcadlící se v jezeře, prostě idyla. Taky jsme zajeli do jakoby lesíka - byla to úzká cesta na kraji jezera, kde nám průvodce ukázal stromy, které Jackson využil v Pánovi prstenů. Foťáky jsme si radši nebraly, ale fotil nás průvodce (fotky byly v ceně). Jinak mě tam pokousaly Sandflies - otravné mušky. Doteď mám štípance na rukách a na spánku.
a třetí je někde v Argentině). Tady jsme si naplánovaly tři noci. Na středu jsme si dopředu zamluvily Heli-hike, což je výlet helikoptérou na ledovec (10 min. tam a pak zpátky), kde pak chodíte po ledovci (dvě hodiny). Pak jsme to ale pro jistotu přesunuly na úterý s tím, kdyby se to v úterý kvůli počasí nekonalo, tak by jsme pak letěly ve středu. Do Franz Josef vesnice (žije tady jen 300 obyvatel) jsme dorazili po poledni. Nečekaně nás přivítalo velmi teplé počasí, bylo kolem dvaceti stupňů a bylo fakt krásně. Podle místních to byl první teplý den v zimě. A je to taky proto, že se vesnice nachází na úrovni moře, což se moc neví (kdo by to taky čekal v ledovcové oblasti). Krásné počasí nám zůstalo i po zbytek našeho pobytu nejen ve FJ, ale i ve Wanace a Queenstownu. Rozhodly jsme se, že odpoledne zkusíme kayaking na nedalekém jezeře Mapourika. Nejdřív to vypadalo, že tam budeme jen my dvě, ale nakonec se kvůli zrušení heli-hike přidali další tři lidi - Susana a Rob z Walesu a Ryan z Anglie. Pak se ještě připojil nějaký Argentinec. My jsme s Esther zvolily radši double kajak, který je stabilnější, nechtěly jsme riskovat. Já jsem byla vzadu, kde byly i páčky na řízení kormidla (jak Esther slyšela, že se vzadu řídí, tak šla hned dopředu). Celkem jsme na jezeře strávili asi 3 hodiny a ujeli jsme tam a zpátky asi 7 km. Bylo to super, krásné počasí a hory zrcadlící se v jezeře, prostě idyla. Taky jsme zajeli do jakoby lesíka - byla to úzká cesta na kraji jezera, kde nám průvodce ukázal stromy, které Jackson využil v Pánovi prstenů. Foťáky jsme si radši nebraly, ale fotil nás průvodce (fotky byly v ceně). Jinak mě tam pokousaly Sandflies - otravné mušky. Doteď mám štípance na rukách a na spánku.
V úterý jsme měly mít po poledni heli-hike, ale když jsme tam přišly, tak nám řekli, že se to kvůli počasí nekoná. A přitom bylo tak krásně, ale nahoře prý dost foukalo. Bylo to zrušené už čtvrtý den v řadě a paní nám řekla, že šance je většinou tak 50 na 50. No tak jsme to přebookovaly na středu dopoledne s tím, že když se to zruší, tak ještě stihneme aspoň klasickou túru na ledovec na půl dne. V úterý jsme apk kvůli zrušené heli-hike měly volné odpoledně, tak jsme aspoň vyrazily na pár menších túr kolem ledovce. No a ve středu jsme s očekáváním nekonání se heli-hike dorazily do jejich centra a k našemu překvapení se to konalo, juchů. Měly jsme fakt štěstí. A navíc bylo nádherné počasí. Tak jsme vyfasovali spešl botky a na ledovci pak ty kovové násady na boty a cepín. Ledovec byl fakt krásnej, viděli jsme plno pěkných útvarů (viz fotky). Bylo tam dost teplo, nachází se totiž ve výšce kolem 800 m. A posouvá se denně asi o 5-7 metrů, takže pokaždé to tam vypadá jinak. Škoda, že to nebylo delší.Fotky z kayakingu a ledovce jsou tady
Video z letu na ledovcem:
Žádné komentáře:
Okomentovat